Pravé neboli černé neštovice, rovněž latinským názvem variola, jsou původcem infekčního agens odlišného, než je tomu u planých neštovic. Jedná se o jiné onemocnění, které se vyskytovalo v dřívějších letech a očkováním se vymýtilo. Před procesem očkování zahubilo na světě až 30% nakažených, což je jistě markantní procento. První zmínky o pravých neštovicích pocházejí z Egypta a Indie. Nákazou se rapidně snížil počet původních obyvatel Ameriky a také kolonizace zapříčinily rapidní nárůst postižených touto zákeřnou nemocí v Evropě. V dnešní době se však není čeho obávat, protože forma černých neštovic již neexistuje od roku 1979.
Příznaky a inkubační doba
Přesto mají plané neštovice a pravé neštovice společné znaky, kterými je přenos a inkubační doba. Přenos je tu opět přímý nebo kapénkami, s inkubační dobou v řádech několika dní, většinou do dvou týdnů. Ovšem pravé neštovice se projevovaly s mnohem prudším akutnějším průběhem a tedy nebezpečnější formou. Skvrny na obličeji a předloktích se rychle přesouvaly na celé tělo. Následky, které pravé neštovice činily, byly v lehčím případě jizvy po puchýřích, ale i slepota nebo smrt.
Účinnou léčbou se stala vakcinace. Je to v podstatě jediné řešení, které umožnilo zabránit infekci pandemického charakteru. Je také potřeba si říci, že se nemocnému musela podat, co nejrychleji při zjištění diagnózy nebo při očkování zavedeném plošně, aby účinkovala.
Výroba vakcíny je v podstatě z neštovic kravských. V současnosti se už neprovádí, protože to není nutné. Anglický lékař Edward Jenner, kterému patří v tomto ohledu velkého uznání, je za objev vakcinace kravskými neštovicemi považován za opravdového znalce.